titulni strana
prekvapeni
vydani
archiv
akce
svet@www
vy@ian
my&ian

PŘÍLOHY
astronomy.cz
rádio IAN
SMS alerty
diskuze čtenářů

! DOPORUČUJEME !
novinky na obloze
rady pozorovatelům
prohlídka měsíce
expedice úpice
virtuální hvězdárna
ccd.astronomy
iridium
circlemakers
planetky.cz
astronomická ročenka
astronomická společnost

UŽITEČNÉ
ian@hvezdarna.cz
textová verze
bookmark

Setkali jste se nějakým tajemným přírodním jevem?
ne, vše jsem vysvětlil
32
ano
29
nechodím do přírody
2
Celkem: 63 hlasů
Chcete-li hlasovat, klikněte na odpověď

TOPlist

 
Hvězdy používají opalovací krém

Za šest sedm miliard let se naskytne návštěvníkům sluneční soustavy nezvyklý pohled. Naše denní hvězda se nafoukne do podoby červeného obra o průměru odpovídajícímu průměru oběžné dráhy dnešní Země. Merkur už nespatříme, protože dávno skončil v útrobách expandující hvězdy, Venuši se Zemí, ošlehané mohutným hvězdným větrem, naopak najdeme v bezpečné vzdálenosti.

 Budeme-li tehdy centrální hvězdu sledovat po celý rok, snadno zjistíme, že se střídavě nafukuje a smršťuje. Paradoxně ve chvíli, kdy bude rozměrově největší, bude zářit relativně málo -- asi tisíckrát méně než ve fázi maximálního smrštění. Připojí se tak do rodiny proměnných hvězd typu Mira, které dostaly jméno podle nejznámější své zástupkyně -- hvězdy Mira (omikron Ceti) ze souhvězdí Velryby. Této proměnné hvězdy, vlastně vůbec první nestálé stálice, si jako první všiml německý astronom David Fabricius v roce 1596. O půl století později si pak vysloužila označení Mira, což znamená Podivuhodná.

I když astronomové vědí o existenci těchto dramaticky se měnících hvězd po stovky roků, mechanismus světelných změn kloudně nevysvětlili až do počátku 21. století. "Klíč je ve vytváření lehkých chemických sloučenin ve hvězdné atmosféře, které dokáží účinně absorbovat světlo; stejných sloučenin, které se používají v ochranných krémech na opalování," říká nyní Mark Reid a Joshui Goldston z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics. "Astronomové se dlouho dívali na oblohu a všimli si, že existují hvězdy, jejichž jasnost klesá natolik, že téměř zmizí z dohledu, aby se pak na témže místě znovu vynořily z temnoty. A my teprve nyní začínáme rozumět tomu, co se tam vlastně děje,". Výsledky jejich práce se objevil 1. dubna letošního roku ve známém časopise Astrophysical Journal.

Astronomové vědí, že některé proměnné hvězdy mění svoji jasnost malými pravidelnými pulsacemi povrchu, které připomínají tlukot srdce. Při zvětšování povrchu hvězda chladne, naopak při následné kompresi se opět ohřívá. Tyto pulsace ale umožňují vysvětlit změny jasnosti v poměru nejvýše 1:50. Nestačí však objasnit skutečný rozsah světelných změn, které proměnné hvězdy typu Mira cyklus co cyklus prodělávají.

Už v roce 1933 navrhli astronomové Edison Pettit a Seth Nicholson, že světelné změny mohou mít na svědomí molekuly oxidů těžších prvků. Tyto molekuly totiž dokáží velmi účinně pohlcovat světlo z hvězdy a převádět je do jiného oboru záření. Stačí pak, když se vlivem variací teploty jejich obsah v atmosféře mění, a rázem dostaneme velice efektivní nástroj hvězdné proměnnosti. Petit a Nicholson své odhady přeměnili v numerický model a prokázali, že by tento mechanismus mohl docela dobře fungovat.

Reid a Goldston pak tyto výpočty provedli s molekulami oxidu titaničitého a ukázali, že právě tato sloučenina by mohla být zodpovědná za neprůhlednost hvězdných atmosfér mirid ve vizuální oblasti spektra. Ve chvíli, kdy se v důsledku zchladnutí v průběhu expanze vytvoří ve vnějších částí hvězdy větší množství těchto molekul, je záření vnitřních částí hvězdy takřka zcela blokováno a my vidíme jen záření přicházející z okrajových, relativně velmi chladných a řídkých oblastí hvězdy.

Vnější obálky jsou v období minima jasnosti chladné, a proto je většina záření hvězdy emitována v infračerveného oblasti spektra. Toho viditelného světla, které se molekulárním filtrem prodere je tak málo, že pak není divu, že se miridy ztrácejí z dohledu lidských očí. Takže je to zejména momentální množství oxidů kovů, které rozhoduje o tom, kolik světla do lidských očí dorazí.

Ve větších vzdálenostech od hvězdy klesá teplota natolik hluboko, že to dovoluje kondenzaci grafitových a křemíkových zrn. A skutečně, očekávané prachové závoje byly u proměnných hvězd typu Mira pozorovány. Prach může stínit další část světla, přicházející od hvězdy a hvězda nám tak ve viditelném záření dále zeslábne. Prachová zrníčka se postupně dostávají do mezihvězdného prostoru, kde se mísí s oblaky mezihvězdné látky, která slouží jako stavební materiál pro nová pokolení hvězd a planetárních soustav.

Jakmile se hvězda začne opět smršťovat, zahřeje se a i malý vzestup teploty znamená, že se většina molekul titanu i další sloučenin rozpadne. Hvězda náhle zprůhlední a my máme možnost do ní hlouběji nahlédnout. Jasnost hvězdy enormně stoupne -- proměnná hvězda se probojuje k novému maximu své jasnosti. Po čase se ale opět rozepne, zchladne a v jejím obalu se objeví molekuly. Koloběh se opakuje...

Jak říká Reid: "Studium proměnných hvězd typu Mira je jedním z příkladů, že sledováním vzdálených hvězd se dozvíme spoustu informací o budoucnosti našeho vlastního Slunce. Dermatologové nám doporučují, abychom používali při opalování ochranný krém. A my víme, že ostatní hvězdy to dělají také."

Michal Švanda, Zdeněk Mikulášek
Zdroj: Astronomy Now

Vydáno: 4.4. 2002
tisk článkupošli mailem


Český rozhlas
 

věda a technika
příroda
O bradlech a kamýcích 
Spojme dohromady tisíce počítačů - a je tu superpočítač! 
Pojďte s námi do ZOO 
Hlas: Sýkora úhelníček 
Hlásky, které neměly smysl 
Sokoli v srdci velkoměsta 

[VYDÁNÍ] [ARCHIV] [AKCE] [SVET.WWW] [VY@IAN] [IAN@MY] [BONUS]
© IAN y2k , veškeré materiály lze přebírat pouze se svolením autora a uvedením patřičné citace. Instantní astronomické noviny vydává občanské sdružení IAN a
Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně.
   
415. číslo
4.4. 2002
ISSN: 1212-6691

 
[5.4. 2002 10:20:53]
Super! V češtině začala vycházet mutace velmi atraktivního amerického časopisu Scientific American. Uvidíme, jak dlouho to vydrží, nicméně hned první číslo vypadá více než atraktivně.
 
[3.4. 2002 13:47:25]
Na Slunci jsou hned tři skvrny viditelné i bez dalekohledu. Tak se na ně taky podívejte.


 
[2.4. 2002 14:17:24]
Hvězdárna Valašské Meziříčí pořádá ve dnech 26. až 28. dubna 2002 seminář na téma: Nové objevy ve výzkumu vesmíru. Podrobnější informace získáte tady:  zdroj
 
[26.3. 2002 8:07:16]
Kometa Ikeya-Zhang se zdá opravdu jasná. Podle odhadů Kamila Hornocha z 22. a 23. března má kolem 3 mag, je tedy nápadným objektem i při pohledu pouhým okem! Najdete ji večer nad severozápadním obzorem, v současné době zapadá po půl desáté SEČ. Ovšem úplně nejlepší je, když ji začnete hledat hned po setmění, později -- nízko nad obzorem, ponořenou do oparu a utopenou ve světelném znečištění -- si ji už tolik nevychutnáte. Kometu na její pouti oblohou čeká nejedno zajímavé setkání. První přijde už v sobotu 30. března, kdy se Ikeya-Zhang přiblíží na pouhého půl stupně k jasné načervenalé hvězdě Mirach (beta Andromedae, 2,1 mag). Tato hvězda je červeným obrem, svítí 460x více než Slunce a je od nás vzdálena asi 200 světelných let. O pár dní později, 4. a 5. dubna, zase kometa prolétne jen něco přes stupeň od slavné a jasné galaxie M 31 ("Velká galaxie v Andromedě"). Tento objekt většině z vás zajisté není třeba představovat, připomeňme tedy jen, že je se svou vzdáleností kolem 2 milionů sv. let s přehledem nejvzdálenějším objektem, který na naší obloze můžete uvidět bez dalekohledu. Jen aby vyšlo počasí... Více na stránkách APO:  zdroj
 

 
Hvězdy používají opalovací krém
Astronomie je moc fajn podnik
Astronomické fórum otevírá své brány!
Rádio IAN: Žeň objevů 2001
Hvězdář o hvězdářích -- Per aspera ad astra
Záškodník ukrytý za Sluncem
Mimořádný bolid nad Zakarpatskou Ukrajinou -- díl druhý
Na večerní obloze září jasná kometa!

created by CODEL
created by CODEL

Děkujeme sponzorům
Svet namodro