Když jsem jel včera večer naproti své dívce, která do pozdních hodin seděla u počítače ve vidině potenciálně uděleného povinného zápočtu z programování ve Visual Basicu, měl jsem zato, že musí být alespoň deset pod nulou. Přitom podle teploměru, který je umístěn kdesi na zdi strahovských kolejí, teplota kolísala pouze kolem nuly.

Přemýšlel jsem, že se celé to počasí nějak nevede. Stromy před třemi týdny nasadily pupeny, aby na ně o posledním víkendu napadal sníh a teploty opět klesly do hodnot, které jen málokdo z nás zná. Může za to člověk svými zásahy do přírody? Odpověď se hledá neuvěřitelně těžko. Tolik toho o dlouhodobých změnách klimatu bohužel nevíme -- chybí nám velmi dlouhá řada meteorologických pozorování trvající nejméně tisíciletí. Vždyť nás poučuje samotná historie: Zatímco kolem roku 1300 byl Island i Grónsko zemědělskou kolonií, v letech 1422 - 1423 kompletně zamrzlo Baltské moře, takže se dalo přejít z dnešního Německa do Skandinávie suchou nohou.

Dodnes si nejsme vůbec jisti, proč se i v kulturních dějinách lidstva vyskytují tak výrazné výkyvy klimatu. Máme utkvělou představu, že dominantním jevem jsou výkyvy sluneční aktivity, resp. všechny jevy, které ovlivňují množství záření dopadajícího ze Slunce na Zemi (tedy např. i výbuchy sopek). Otázkou však zůstává, jestli lze tímto mechanismem vysvětlit úplně všechny změny. Takže až pojedu dnes večer opět naproti své dívce, která bude až do večera sedět na přednášce, raději se pořádně obléknu, než abych spílal něčemu, co je možná přírodním řádem a o čem vlastně téměř nic nevíme.

Rádio IAN: Žeň objevů 2001 28.3. 2002

Jiří Grygar a Instantní astronomické noviny si vám v premiéře dovolují nabídnout záznam přednášky "Žeň objevů 2001". Pěkné velikonoce!

Hvězdář o hvězdářích -- Per aspera ad astra 28.3. 2002

Přestože od vydání tohoto článku uplynulo bezmála půl století, v mnohém zůstává více než aktuální. Jistě, doba, přístrojová technika i hvězdáři se v mnohém změnili, přesto nás článek Františka Linka i nyní nutí k vážnému zamyšlení.

Záškodník ukrytý za Sluncem 25.3. 2002

V pátek 8. března 2002 prolétla těsně kolem Země planetka 2002 EM7. Nejblíže k Zemi, na přibližně 465 tisíc kilometrů, se přiblížila 8. března v 1:58 hodin SEČ. V té chvíli ještě nikdo z obyvatel Země neměl o tomto tělese ani tušení. Ani astronomové. Planetka totiž přilétla ze směru od Slunce, tudíž ji nebylo možné dříve zaznamenat. Potvrdila tím, že část oblohy v blízkosti Slunce je "slepou skvrnou", kde astronomové nemají šanci ze Země jakékoliv těleso pozorovat. Přitom se jednalo o deváté nejmenší doposud pozorované přiblížení blízkozemního asteroidu k naší Zemi!

Jana Tichá, Miloš Tichý

Mimořádný bolid nad Zakarpatskou Ukrajinou -- díl druhý 25.3. 2002

Dokončení článku o superbolibu Turji-Remety.

Pavel Spurný

Mimořádný bolid nad Zakarpatskou Ukrajinou - díl první 21.3. 2002

Dlouho očekávaná noc, kdy měla opět po roce vrcholit aktivita meteorického roje Leonid, teprve začínala, a málokdo mohl předpokládat, že hlavní meteorická atrakce nad územím centrální a východní Evropy se odehraje ne až po východu radiantu Leonid, ale již necelou hodinu po setmění.

Pavel Spurný

Navrtaný Chicxulub 21.3. 2002

Asi nejslavnější stopou po střetu naší planety s cizím kosmickým tělesem je kráter Chicxulub, který je podle mnoha názorů zodpovědný za velké vymírání rostlinných i živočišných druhů na přelomu druhohor a třetihor. Díky novým geologickým vrtům je tento kráter opět v centru pozornosti.

Pavel Gabzdyl

Na večerní obloze září jasná kometa! 14.3. 2002

Krátce po západu Slunce najdete nad západním obzorem jasnou kometu Ikeya-Zhang. Na tmavém nebi, mimo město, je jako drobná mlhavá "hvězda" snadno viditelná i bez dalekohledu. Pokud se na ni podíváte loveckým triedrem, můžete zahlédnout i několik stupňů dlouhý ocas. Kometa Ikeya-Zhang se tak řadí mezi nejjasnější komety několika posledních roků a bezesporu nejjasnější vlasatici začínajícího 21. století.

Jiří Dušek