Nikdy bych nevěřil, že astronomie stojí za vším. Ale je to tak. Když jsem před třemi roky začal studovat fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze, říkal jsem si, že všechny ty nesmysly, které do nás tlačí při přednáškách a cvičeních z fyziky nebo matematiky nikdy nebudu ve svém oboru -- astronomii -- potřebovat. Hrozně mě štvalo a přišlo mi diskriminující, že se v pětisemestrálním kurzu obecné fyziky vůbec neučí astronomie. Vždyť je to matka všech přírodních věd a když už se musíme všichni zabývat pro mě neupotřebitelnými jádry atomů, proč se nezabýváme i hvězdami? Navíc základní představy o vesmíru a najít na obloze Velký vůz a Polárku musí mít přeci každý.

Uplynuly dva roky a zdá se, že se mi rozjasňuje. Jako příklad vezměme fenomén absolutně černého tělesa. Pamatuji si, že jsme ho odvozovali z hlediska elektřiny a magnetismu, abychom byli schopni vypočítat, jakou efektivní teplotu bude mít žárovka, která bude mít dané parametry. O semestr později jsme jej postulovali v optice, neboť je nepochybně třeba znát, kolik energie z té žárovky se přemění ve světlo a jakou bude mít světlo intenzitu, v které oblasti bude svítit nejvíce atd. Ve čtvrtém semestru se na něj díváme z hlediska kvantové fyziky. A konečně, v tomto semestru z hlediska termodynamiky a statistické fyziky. Zajímavé je, že přestože všechny metody dávají stejné výsledky, absolutně černé těleso nikde v přírodě nenajdete. Prostě neexistuje. Nejlépe vystihuje vlastnosti černého tělesa paradoxně díra. Přesněji dutina.

Nemá cenu zabíhat do podrobností, důležité je, že ačkoli všechny výpočty a teorie vycházejí z prakticky nevyužitelného modelu, dává výsledky v dobré shodě s experimentem. Vždyť například hvězdy se velmi dobře chovají jako černá tělesa a právě na hvězdách byl výsledek -- Planckův vyzařovací zákon -- s úspěchem aplikován. Přestože hvězdy černé nejsou a ani to nejsou díry, přesněji dutiny. Termonukleární reakce můžeme studovat jedině v nitrech hvězd -- jinde nám zatím nefungují, magnetická pole hvězd se chovají podle Maxwellových rovnic elektromagnetického pole a tlak hvězdného větru lze počítat pomocí závěrů statistické fyziky.

A tak se kus astronomie prolíná všem odvětvími fyziky. Takže je astronomie vlastně velmi skromnou matkou všech přírodních věd. Je v pozadí a přestože se o ní přímo nemluví, je jasné, že kus jí "tam někde je". A to je přece fajn, že se zajímáme (čtenáři i autoři IAN) o něco, co se prolíná vším. Nebo ne?

Zpátky k Hubblu 31.1. 2002

Americká NASA si na staveništi Mezinárodní kosmické stanice momentálně vybírá dovolenou, během které pošle k Hubblovu nesmírnému dalekohledu návštěvu servisních techniků.

Jiří Dušek

Pohleďte na místo stvoření! 31.1. 2002

Další z odkazu Hubblova dědictví nás zavede k temnotemným prachovým mlhovinám v IC 2944.

Rudolf Novák

Coelorum perrupit claustra - díl první 31.1. 2002

Kořeny rodu Williama Herschela, ke kterému se dodnes hrdě hlásí Německo i Anglie, sahají k nám na Moravu, do obce Heršpice u Slavkova.

Jaromír Strachoň, Helena Zíková

Vesmír na dlouhých vlnách -- díl čtvrtý 28.1. 2002

... aneb radioastronomické příběhy. Záznam přednášky z Ostravského astronomického víkendu 29. září 2001.

Zdeněk Pokorný

Slunce jako velbloud 28.1. 2002

Každých jedenáct let dosáhne sluneční aktivita vrcholu. Tehdy je naše denní hvězda poďobána desítkami skvrn a jedna erupce střídá druhou. Naše planeta je v té době bombardována částicemi z výtrysků koronární hmoty, při nichž do meziplanetárního prostoru vyrazí až miliardy tun nabitého plazmatu. Globální magnetické pole si dělá, co chce, a pomyslná střelka kompasu najednou ukazuje na úplně opačnou stranu -- Slunce se přepóluje. Tomuto divnému a bouřlivému času se říká sluneční maximum.

Michal Švanda

Astronomické částky IX. 28.1. 2002

Používání sousloví "astronomická čísla" nebo "astronomické částky" má asi své logické odůvodnění, přestože zvláště druhý ustálený výraz mohou především tuzemští astronomové s jistotou považovat za sousloví s dávno posunutým respektive přeneseným významem. Během svého života se s takto označitelnou finanční částkou patrně osobně neseznámí.

Tomáš Gráf

0.269, 0.388, 0.342 21.1. 2002

Pokud by měla vesmír charakterizovat jedna jediná barva, pak to bude nejspíš namodralý odstín zelené. Proč?

Jiří Dušek

Slunce je ze železa? Ani náhodou! 21.1. 2002

Když počátkem ledna započala diskuse kolem článku, ve kterém se tvrdí, že je Slunce téměř celé ze železa, myslel jsem, že je to vtip.

Michal Švanda