Expedice Úpice 2001 - díl jedna Nepravidelné zpravodajství z astronomického tábora na Hvězdárně v Úpici.
Dny mínus pátý až mínus první
Bylo to někdy v zimě, co jsme se s několika jedinci z poslední úpické
astronomické "expedice", domluvili, že se na té příští, tedy v tomto okamžiku
již letošní, objevíme o několik dní dříve. Slovo dalo slovo a tak jsem v
neděli 5. srpna do Úpice -- pod záminkou pomocných prací, avšak společně
s Janou Adamcovou. Honza Dvořáček a Michal Szozda tu již vegetovali několik
dní před tím. Původně myšlená záminka nabrala velmi rychle
reálné obrysy: na několik dní jsme se stali dobrovolnými členy mašinérie
a velmi zblízka poznali poměry a akce, které vlastní expedici předcházejí
a umožňují její bezchybné zvládnutí. Bodem číslo jedna je jídlo. Skutečně, ať
se děje, co se děje, ať je počasí jaké je, vždy je tmelícím prvkem celé expedice
bezvadná strava paní Samkové. Skutečné "obžerství"
probíhá převážně pod širou oblohou na prkenných lavicích, které již věkem
značně utrpěly a byly strženy. Na dříve přišedších expedičních pak zůstala
povinnost zhotovit stoly nové. Z důvodů větší efektivity práce bylo nutné
nová prkna ohoblovat, natřít luxolem, znovu ohoblovat, znovu natřít luxolem,
ještě natřít luxolem a ještě natřít luxolem. Teprve pak přišlo na řadu vrtání
a šroubování, následované pro změnu dalším a neustálým "luxolováním". Po dvoudenním úsilím byla naše snaha korunována
vytrvalým deštěm, který znemožnil nátěru dokonalé zaschnutí. V důsledku čehož
se ještě dnes několikrát stalo, že expedičník, vychutnávající si polévku,
zůstal pozadím přilepen na lavici a bylo mu znemožněno včasné zařazení se
do znovu se tvořící fronty na hlavní jídlo. Ale lavicemi přípravné práce nekončí. Zábavným
centrem číslo jedna je na hvězdárně bazének, oficiálně sloužící jako požárnická
nádrž. Před každou expedicí je potřeba bazének desinfikovat, aby mohl nadále
sloužit jako trest nejvyšší. Bohužel je efekt stojaté vody v bazénku před
expedicí zvláště patrný, někdy uvažujeme, jestli by nebylo vhodné jej vyhlásit
botanickou nebo zoologickou rezervací, případně jej věnovat genetikům pro
výzkum evoluce nových druhů. Na dně totiž najdete nejen kostřičky nebohých
zvířátek, která sem v průběhu roku doputovala, čerstvě chcíplého vrabce,
ale též archivní minerálku, nahnilý hadr, tlející listí a řadu nejrůznějších,
těžko identifikovatelných chuchvalců. Každý rok se proto použije elektrické přírubové
čerpadlo. Každý rok se podaří bazének během několika hodin vyčerpat prakticky
až na dno. Pouze letos si zřejmě čerpadlo vzalo na několik dní dovolenou
a odmítlo spolupráci. Už už to vypadalo, že se bude muset devět tun vody
vynosit v kýblech (Marcel Bělík dokonce spočítal, že za předpokladu, že vytažení
jednoho kyblíku vody bude trvat deset sekund, by vybírání bazénku zabralo
pouhé tři hodiny). Naštěstí zasáhly Technické služby města Úpice a doslova
na poslední chvíli se podařilo sehnat ponorné elektromotorové čerpadlo, s
jehož pomocí zmizela hladina špinavé břečky během jedné hodiny. Úpice je obec jako každá jiná, takže v
létě zde roste spousta rostlin. Již léta nabývám dojmu, že k sekání trávy
na hvězdárenském pozemku dochází výhradně v souvislosti s expedicí. Výška
neposekaného porostu tomu vždy přinejmenším odpovídá. Přestože je na hvězdárně
sloužena náhradní vojenská služba, která je zřejmě zahlcena jinou, méně důležitou
prací, i hrabání a odvoz trávy zůstal na expedičnících. Na nejrůznější denní činnosti zcela přirozeně
navázaly nejrůznější činnosti noční. Oslava narozenin Jirky Duška, pořádaná
9. srpna večer, byla spojena s křestem nového archivního CD Amatérské prohlídky oblohy, k němuž byla se všemi výhodami využita místní audiovizuální technika.
Den první
Krize nastala v pátek 10. srpna, kdy oficiálně začala Letní astronomická expedice 2001
. Již od časného rána proudily na hvězdárnu davy lidí obtěžkaných batohy
a spacáky, které dávaly tušit, že půjde o budoucí expedičníky. Zmatek, pomalu vznikající na pozemku hvězdárny,
dával již dopředu dostatečné indicie k tušení, že tentokrát to nebude úplně
tak jednoduché. Zoufalý Jirka Dušek, vedoucí odborného programu, chvílemi
vypadal, že vyhlásí abdikaci a půjde si hrát s autíčky. A situace na pozemku jeho náladě skutečně
odpovídala. Rychlým tempem se travnaté plochy zaplňovaly vztyčujícími se
stany, nepotřebnými tyčkami stanových konstrukcí a překřikujícími se staviteli,
kteří zoufale bojovali o nedostatkové stanové kolíky, ale také s absencí
návodů ke stavbě složitějších konstrukcí. Aby nebylo všemu konec, všeobecné
náladě přidalo samozřejmě počasí. Od časného rána totiž bubnoval neodbytný
déšť, který již tak dost komplikovanou situaci mnohdy ještě více zamotával
předčasnými přesuny do krytých prostor hvězdárny. V minulých letech bylo postaveno vždy jen
několik málo stanů ke všeobecné spokojenosti všech expedičníků. Letos dokonce
i pracovníci hvězdárny žasli nad množstvím provozuschopných stanů, které
mají ve svém vlastnictví, stejně tak jako nad co nejúspornějším pokrytím
dokonce i "záplavové oblasti". V nižších částech pozemku tak vzniklo vcelku
pozoruhodné stanové městečko s uličkami a náměstíčky, kterému jako pomyslný
kostel vévodí druhý vojenský hangár, sloužící coby další přednášková místnost.
Ona je letošní expedice svým způsobem megalomanská.
Nikdy předtím se na pozemku jedné hvězdárny dlouhodobě nevyskytovalo tolik
lidí současně. I proto se vedení expedice rozhodlo letos poprvé v celé historii
akce účastníky expedice hromadně pojistit. I díky tomu známe celkový počet
všech expedičníků, jež dokonvergoval k hodnotě osmdesát čtyři. Osobně pevně
doufám, že početní stavy se již nadále zvyšovat nebudou, neboť typický expedičník
nechodí v současnosti na toaletu nebo do sprch v době, kdy nejvíce potřebuje,
ale naopak v době, kdy je zrovna chvilinku na míse nebo pod kohoutkem volno.
Při ranním rituálním čistění zubů se svádějí ukrutné boje o vlastní umyvadlo,
o vlastní molekuly vody a také o vlastní místo před zrcadlem. Mnozí již dávno
přestali rozlišovat pánské a dámské záchodky a navštěvují tu místnost, která
je právě volná. Blízké okolí hvězdárny připomíná více než
astronomickou instituci spíše dobře zaběhnutý stanový kemp ve špičce sezóny.
Stačilo by pouze postavit k brance kasu a začít vybírat návštěvné. Ale doufejme,
že se kvanta mladých lidí podaří ukočírovat a celá akce skončí spokojeností
na všech stranách. Tradičně expedice začíná večer táborákem.
Počasí rozhodlo, že táborák letos nebude, po pravdě řečeno počasí dokonce
rozhodlo o tom, kdy bude expedice zahájena, neboť po silné přeháňce zahnala
všechno osazenstvo expedice do přednáškového sálu, kde chtě-nechtě musel
nastoupit Jirka Dušek a účastníky alespoň neoficiálně přivítat. Ten den se
již nic oficiálního nedělo, což samozřejmě neznamená, že neoficiálně by byl
naprostý klid.
Den druhý
V sobotu 11. srpna se vstávalo výjimečně o hodinu dříve, neboť se muselo
stihnout spoustu zahajovacích formalit. Po vydatné snídani seznamované expedičníků
s vedoucími, vedoucích s expedičníky a expedičníků mezi sebou. Aby mozkové
závity náhodou po náročné paměťové prověrce nepracovaly naprázdno, sesypal
se na méně zkušené Viktor Votruba se vstupním astronomicko-astrofyzikálním
testem, v němž dokonale propral teoretické znalosti. Do oběda zbyla spousta
času, který bylo možno vyplnit prohlídkou hvězdárny, nebo se nechat otloukat
v expediční míčové hře "brambory". Pro nováčky nejen na expedici, ale především
pro pozorovatele-nováčky odpoledne následoval blok přednášek postihujících
základní pozorovací návyky (Jirka Dušek) a pozorovací přístroje použitelné
během expedice (Lukáš Král). Během dne se přes šedesát (!) expedičníků rozdělilo
do pozorovacích skupin, přestože předpověď počasí byla všelijaká a pohled
na obloze spíše sliboval záplavy, než jasnou a čistou oblohu. Že je příroda lehká děva a že si s lidmi
neustále jen hraje, dokázala perfektně jasnou oblohou, ale příšernou zimou
celou noc. První pozorovací noc na expedici byla využita především k otestování
nováčků a učení se souhvězdím. Otrlí pozorovatelé již naplno rozběhli své
pozorovací programy, ať už jde o zakreslování deep-sky objektů nebo o křemíkové
lidi Rudolfa Nováka, zachytávající hvězdnou oblohu přes CCD čip do počítače,
případně o pozorovatele Měsíce a planet či lovce meteorů, nebo o akční sluneční
skupinu, pracující nejen v noci, ale též přes den. Pečliví a bdělí pozorovatelé byli odměněni
do maxima jdoucím meteorickým rojem Perseid, který tu a tam poslal do zemské
atmosféry kamínek, který zazářil a vypařil se. Noční pozorování řada jedinců
protáhla až do ranních hodin a ulehla teprve po východu Slunce. Den třetí
Jasná neděle 12. srpna zahltila opět především pozorovatele-nováčky.
Po snídani dostali příležitost slepit si svůj vlastní hvězdný atlas, a společně
po skupinách zpracovat pozorování z minulé noci. Odpoledne následovalo mé
poučení o tom, jak se kreslí Slunce a jak se taková kresba zpracovává. Po
malé přestávce navázal Lukáš Král se stavbou červené astronomicky nezávadné
baterky. Během dne spousta zájemců zakreslovala
fotosféru naší nejbližší hvězdy ve snaze zachytit co nejvíce detailů, aby
pak na konci expedice mohla sestavit "sluneční atlas" pro danou otočku. V
plné míře to odnesla moje asistentka ve skupině Jana Adamcová, jež si volného
času vůbec neužila a celé odpoledne strávila ve "Velké kopuli" při pozorování
Slunce a zpracování nočních i denních pozorování -- zatímco já jsem například
musel nejprve postavit další počítač, na němž bych mohl sesmolit tento článek.
Za to jí patří samozřejmě velký dík a uznání. Relativně teplého počasí využila skupina
předstírající hru na volejbal a s pomocí bílého kulatého nesmyslu systematicky
pokrývala svá těla podlitinami. Expedice se začíná rozbíhat na plné obrátky.
Večer nás čeká povídání Tomáše Havlíka o objektech vzdáleného vesmíru (deep-sky)
a ještě teď to vypadá, že druhá jasná pozorovací noc nás asi nemine. Já ještě
utíkám do kopule asistovat při kresbách Slunce a pak na vydatnou večeři,
neboť mám po náročném dni strašný hlad.
Michal Švanda
|