Když se na obloze objeví výjimečně jasná kometa, jsou pozorovatelé přímo u vytržení. Bylo tomu tak v roce 1976 při návratu vlasatice West, v roce 1986, když se vracela ke Slunci Halley, v březnu 1996, během nichž kolem severního pólu prolétala jasná kometa Hyakutake, a nejinak v první polovině roku 1997, kdy největšího lesku dosáhla kometa Hale-Bopp.

Komety jsou v podstatě jenom kusy ledu přicházející z chladných dálav kosmu. Poletí-li jednou kosmonauti až na samé hranice Sluneční soustavy a potkají-li tam nějakou známou či neznámou kometu, neuvidí nic jiného, než neforemnou horu špinavého ledu o rozměru nanejvýš několika desítek kilometrů. Asi jako kdybyste smíchali vodu s prachem z ulice a nechali ji velmi rychle zmrznout, aby se prach nestačil usadit na dně.

Samozřejmě, že mimo mrazničku takový kus ledu dlouho v pevném stavu neudržíte: Stejně jako když se kometa dostane blíž ke Slunci -- začne se vypařovat. Sluneční svit z povrchu tělesa uvolňuje vodní páru a osvobozuje uvězněné plyny a prach. Záření Slunce plyny ionizuje a ty pak zpět rekombinují -- čili svítí. Prach zase velmi intenzivně sluneční paprsky rozptyluje. Tak vzniká postupně koma komety a také ohon, ve skutečnosti miliony kilometrů dlouhý oblak prachu a plynů, zviditelněných pod náporem Slunce.

A teď si představte, že žijeme v soustavě, kde na obloze nezáří jedna kometa, ale miliony. Miliony komet jsou mateřskou hvězdou ohřívány a vypařují se, uvolňují plyn a prach, vytvářejí komy a chvosty -- prostě září po celé obloze, kam se jen podíváme.

Taková soustava možná existuje. Hvězda, o níž se budeme bavit, nese označení IRC+10216 nebo též prozaičtěji CW Leonis a jde o nepatrnou hvězdičku osmnácté hvězdné velikosti utopenou v hlubinách souhvězdí Lva. Kdysi spořádaná hvězda na hlavní posloupnosti o původní hmotnosti někde v rozmezí 1,5 až 4 Slunce se velmi rychle vyvíjela. Asi před miliardou let došlo v jádru CW Leonis vodíkové palivo a tak se začalo spalovat vzniklé helium na uhlík. Porušení fyzikální rovnováhy vedlo k enormnímu zvětšení objemu -- kdyby byla ve svém současném stavu místo Slunce, pohltila by nejen Merkur, ale i Venuši, Zemi, Mars a Jupiter.

A nyní to nejzajímavější: Astronomové pozorující s družicí SWAS (Submillimeter Wave Astronomy Satellite) objevili v těsném okolí IRC+10216 velké množství vodní páry. Podle Gary Melnicka, vedoucího výzkumného pracovníka SWAS, přitom s největší pravděpodobností pochází z komet.

"Osud CW Leonis pravděpodobně nemine ani naše Slunce." Takový je názor Davida Neufelda, profesora fyziky a astronomie. Za několik miliard let dojde vodíkové palivo a Slunce zapálí helium. Opustí tak tzv. hlavní posloupnost a přesune se do větve červených obrů. Díky narušené rovnováze se prudce zvýší zářivý výkon, který tak začne vypařovat vodu ve Sluneční soustavě. Počínaje zemskými oceány a konče odpařováním vody z ledových těles jako je Pluto nebo tělíska v Kuiperově pásu.

Zdá se ovšem, že komety v oblaku kolem CW Leonis nejsou takové, jaké známe z naší Sluneční soustavy. Oblak komet kolem IRC+10216 musí mít průměr kolem 100 astronomických jednotek. Aby mohla tělesa takový mrak uživit, musí být asi čtyřikrát hmotnější, než je Země. Rozhodně ale nemůže pocházet z oceánů na nějaké kamenné planetě, protože v nich se nevyskytuje dostatek tekoucí vody, který by dokázal uživit tak rozlehlý a hladový oblak. Vědci se domnívají, že vodní mlha by mohla pocházet z mnoha miliard obrovských komet obíhajících ve vzdálenostech 75 až 300 astronomických jednotek od hvězdy.

Nic zvláštního. Pro podobný případ věru nemusíme daleko. Za drahou Neptunu se nachází tak zvaný Edgeworth-Kuiperův pás planetek. Vlastně spíše komet, protože jde nikoli o kamenná, ale spíše o ledová tělesa s rozměry desítek až stovek kilometrů, které jsem zřejmě odfoukl intenzivní vítr v raných dobách existence sluneční soustavy. Tady, pěkně jako v mrazničce, čekají a obíhají miliony kometárních jader, z nichž se nepravidelně některá z nich vydávají do centra sluneční soustavy. Důvody k tomu mohou mít různé, ať už jde o přímé srážky nebo odmrštění, rezonance s planetami či působení hmotnějších sousedů. Jádro se přiblíží ke Slunci a začne se vypařovat a vytvářet komu a chvost.

Jenže v soustavě CW Leonis je záření centrální hvězdy natolik intenzivní, že se začnou vypařovat všechna jádra komet v oblaku najednou.

Sluneční soustava má takovou zásobárnu ještě jednu -- mnohem dále, asi 100 až 150 astronomických jednotek od Slunce se rozkládá Oortův oblak komet, kde jsou podobných kometárních jader miliardy.

V posledních letech identifikovali vědci více než padesát hvězd, kolem nichž existují planetární soustavy . Zatím se však nepodařilo prokázat soustavu podobnou té naší, Sluneční. Pozorování CW Leonis naznačují, že by taková mohla existovat. Ekvivalence mezi Kuiperovým pásem a oblakem vodní páry u CW Leonis je téměř jistá. Na plnohodnotnou planetární soustavu je IRC+10216 moc stará a moc hmotná. Jenže to my asi stejně nikdy nezjistíme. CW Leonis je totiž přes 500 světelných let daleko.