Členové Amatérské prohlídky oblohy se na nejrůznějších seminářích setkávají prakticky od dob založení sdružení. Přitom nejde jenom o "pouhou" záplavu zajímavých sdělení ze světa astronomie a příbuzných oborů, ti odvážnější se také stávají přednášejícími a před velmi tolerantním publikem zkouší, jaké to vlastně je. Ani letošek nebyl výjimkou.

V současné době je zvykem pořádat dva semináře APO za rok (jeden na jaře a jeden na podzim) na některé ze spřízněných hvězdáren v České republice. -- Tento víkend padla volba na Hvězdárnu a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně.

Sněmování astronomů zahájilo již v pátek večer neformálním povídáním Jirky Duška, Jany Rychlé a Marka Kolasy o jejich zajímavé a dobrodružné cestě po Egyptě. A pokračovalo v duchu ještě méně formálním dlouho do noci... Někteří členové APO se účastní i jiných projektů a tak je stále co řešit.

Sobotní program začala s hvězdným větrem Danka Korčáková, studentka Masarykovy univerzity v Brně. Z jejího příspěvku vyplynula spousta zajímavostí souvisejících s proudem plazmy -- Danka se pokusila vysvětlit, z čeho je takový vítr složen, proč se mu vůbec říká vítr, jak se pohybuje a co všechno může mít za následky v širokém mezihvězdném okolí; vysvětlila také, co je jeho příčinou a jaké faktory mají vliv na složení, rychlost a jeho chování.

Štafetu poté převzal Martin Vilášek z Ostravy, jež coby nadšený astronom vybudoval na pozemku svého rodinného domu vlastní hvězdárnu. Bylo velmi zajímavé a poučné sledovat vyprávění někoho, kdo dovedl pro někoho bláznivou myšlenku ke zdárnému konci. Martin povídání doplnil spoustou pěkných fotografií dokumentujících stavbu a především výsledek pracovního úsilí několika málo nadšenců.

Ranní blok sobotních přednášek završil Rudolf Novák z brněnské hvězdárny, aby popovídal po vzoru Divadla Járy Cimrmana o tom, "Co spadlo pod stůl". Tedy shrnul současný stav výzkumu kataklymických proměnných hvězd typu SU UMa. Rudolfův příspěvek jasně dokázal, že česká astronomie může být na světové úrovni a že astronomové světových jmen neváhají bez ohledu na politickou nebo ekonomickou situaci spolupracovat s českými odborníky.

Po tříhodinové pauze na oběd nastoupil před kritický pohled publika Jirka Dušek z brněnské hvězdárny a méně formálním způsobem vyjevil své vyhlídky na budoucí v astronomii, přetlumočil podobné vize spisovatele science-fiction Arthura C. Clarka a připomněl bláznivou myšlenku pracovníků hvězdárny zanechat v souvislosti s blížícím se přelomem milénia krabici se vzkazem do budoucnosti. V kopuli brněnského planetária má zapomenuta zůstat po celá léta.

Následoval Dr. Jan Hollan (taktéž z Brna) s příspěvkem týkajícím se správného venkovního osvětlování ulic, chodníků a budov. Člověk by skoro až neřekl, kolik energie každou noc přijde naprosto bez užitku vniveč, jak může nadbytek nevhodného a špatně mířeného světla škodit nejenom astronomům a jak je relativně jednoduché sjednat nápravu.

Protože Amatérská prohlídka oblohy shromažďuje především pozorovatele (dnes již nejen) noční oblohy, a protože moderní pozorovací technika (především čipy CCD) proniká i do amatérské astronomie, následující debata o využití křemíkových světločivných čipů v astronomických pozorováních se rozběhla do nečekaných obrátek a dokonce musela být z časových důvodů násilně ukončena... Následoval totiž program pro širokou (i úzkou) veřejnost -- pořad Zdeňka Pokorného -- Astronomický rok 2001.

Večer přišla na řadu porada zúčastněných členů APO, kde se rozhodovalo o spoustě detailů celkově určujících směr dalšího rozvoje a vývoje společností. Naprostou většinou byl ve funkci předsedy a koordinátora společnosti potvrzen nynější šéf sdružení Marek Kolasa.

Nedělní večer ukončovalo nádherné video ze sluneční observatoře TRACE , které v úžasném časoprostorovém rozlišení zobrazovalo dynamičnost dějů na Slunci a nenechalo nikoho na pochybách že hvězdy skutečně bez jakékoli nadsázky "žijí". Videoprojekce doplněná mírným komentářem vhodně zakončila sobotní přednáškový maratón a uvedla nový pohled do nepříliš atraktivní a často opomíjené oblasti astronomie.

Přestože se zdálo, že animace aktivních dějí na Slunci již nemůže téměř nic překonat, nedělní přednáška Leoše Ondry o Velké mlhovině v Orionu předčila všechna očekávání -- já osobně jsem si nikdy nemyslel, že budeme vůbec někdy uvažovat o prostorovém zobrazení vzdálených deep-sky objektů, natož že je možné spolehlivě modelovat poměry v systému tak složitém, jakým je prachoplynná mlhovina. Leoš přesvědčil všechny přítomné o opaku a s pomocí fotografií pocházejících z velké části z Hubblova kosmického dalekohledu demonstroval, že i mraky prachu mají svůj půvab a vnitřní řád.

Osobně si myslím, že podobná setkání rozhodně nejsou samoúčelná, přestože to vypadá, jakoby šlo o setkání uzavřené společnosti. Opak je pravdou. Amatérská prohlídka oblohy je sdružení, které velmi rádo uvítá ve svých řadách kohokoli se zájmem o vesmír a jevy s ním spojené. Propagace vědy je přece velmi důležitá pro rozvoj národního povědomí a zvyšování obecné gramotnosti obyvatelstva. A kde jinde přitom začínat, než u mládeže.

Tento článek měl působit trochu jako lákadlo do Amatérské prohlídky oblohy. Pokud jste z druhu lidí, kteří mají přehozený noční a denní režim, chodí stále s hlavou zvednutou vzhůru a jasné noci tráví za okulárovou čočkou -- neváhejte a připojte se k nám!