Díváte se na Star Trek? Tak jistě víte, že téměř každý člen posádky vesmírné lodi Enterprise má pokaždé, když jde do "terénu", při ruce takzvaný trikordér -- přístroj analyzující prostředí, ve kterém se kosmonaut zdržuje, případně látku nebo těleso, na které průzkumník narazí. Navíc má v sobě navigační čidlo, kameru a spoustu dalších velmi užitečných věcí. Že je to nesmysl? Že takový přístroj nebude nikdy existovat? Nevěříte-li, čtěte dále...

Když byl poprvé představen prototyp Osobního družicového asistenta (Personal Satellite Assistant -- PSA), byl přirovnáván k legendárnímu HALu 9000, inteligentnímu palubnímu počítači, který se nacházel na palubě lodi Discovery v sci-fi románu Arthura C. Clarka 2001: Vesmírná odyssea.

Yuri Gawdiak, hlavní osoba odpovědná za projekt PSA, však říká, že takové přirovnání je pravdivé jen částečně. "HAL 9000 měl kontrolu nad všemi systémy lodi," říká. "PSA je spíš jako droidi z Hvězdných válek. Jsou vytvářeny proto, aby pomáhaly členům posádky například při monitorování úrovně kyslíku nebo tlaku vzduchu."

Podobné senzory jsou sice v každé kosmické lodi nebo raketoplánu, ale jenom na pevných pozicích a nelze s nimi hýbat. PSA, jen o málo větší než míč na softball, by měl podobné úkoly řešit prakticky kdekoli si kosmonaut nebo řídící středisko vzpomene. Především v nebezpečných situacích -- například před vstupem do jiné kosmické lodi. Zjistí, zda je v daném místě dostatek kyslíku při správném tlaku, zda tam nejsou toxické plyny či nebezpečné bakterie a zda je zde teplota, při které může člověk vůbec existovat.

Yuri Gawdiak doufá, že PSA v budoucnosti značně zefektivní průzkum vesmíru a v mnohém zbaví posádku nebezpečné práce navíc. Součástí malého robota bude kamera pro přímý přenos z místa průzkumu, bezdrátová komunikace a také autonomní navigační systém. Aby se mohl pohybovat, bude každý PSA vybaven slabými tryskovými motorky (QuickTime, 1 MB).

Zatím se předpokládá, že se družicový asistent použije pouze uvnitř kosmických dopravních prostředků -- tedy především v raketoplánu nebo na palubě Mezinárodní kosmické stanice. Při celkové váze 1,8 kilogramu by byly mimo kabinu kosmických lodí motorky naprosto neúčinné.

Přesto vědci z Johnsonova střediska kosmických letů vyvíjejí podobnou jednotku velikosti míče, která se zvládne pohybovat mimo kosmickou loď. Tato "létající kamera" AERCam Sprint byla již vyzkoušena při letu raketoplánu Columbia v prosinci roku 1997. PSA byl měl sloužit také jako jakási retranslační stanice mezi posádkou a řídícím střediskem; zatímco by kosmonaut pracoval nebo prováděl experiment, řídící středisko by si pohybovalo s PSA a dívalo se, co a jak zrovna dělá. Stejně tak by mohli tyto asistenty posílat na místa, kam lodní senzory nedosáhnou. Prostě by posádce přibyly další oči a uši, kterých kvůli bezpečnosti není nikdy dost.

Připadá vám to jako ve sci-fi? Sám Yuri Gawdiak přiznává, že se nechal inspirovat právě od autorů vědeckofantastických filmů. Znáte Hvězdné války? Pokud ano, tak víte, že Obi-Wan Kenobi používal létající inteligentní koule, když učil Luka Skywalkera zacházet se světelným mečem a využívat možností vesmírné Síly. Tento cvičební objekt byl také vybaven vlastním mechanismem pohybů, ale současně také "paprskomety", které za každý chybný pohyb Luka potrestaly; laserová děla však PSA přirozeně mít nebude.

V současnosti je zařízení teprve ve vývoji a řeší se obrovská spousta problémů -- například otázka materiálu (pevný a přitom lehký), softwarového vybavení... Již nyní je podle mínění konstruktéru komerčně dostupných asi devadesát procent součástek potřebných k realizaci PSA. Projekt běží přibližně dva roky a za tu dobu se už mnohokrát odchýlil od původního návrhu. Nicméně se dá předpokládat, že k příliš radikálním změnám již nedojde. "Takže už kolem roku 2002 bychom mohli dopracovat k finálním testům při letech raketoplánů nebo na Mezinárodní kosmické stanici," vyjádřil se Yuri Gawdiak.

Gawdiakova představa jde dokonce tak daleko, že "smečka" takových družic by byla dokonce schopna nepřetržitě monitorovat například stav laboratoře nebo pokusných zvířat. Dokonce by PSA mohl s astronautem komunikovat -- software pro rozpoznávání a analýzu mluveného slova je však teprve v plenkách.

Takže až se vyřeší všechny tyto problémy, již nic nemůže zabránit tomu, aby členům posádky dvanácticentimetrová vznášející se koule třeba recitovala horoskopy.